Adoptuj babičku nebo dědu

Přátelé, přísahám, že jsem na ten název přišla sama.

Ale pak jdu, abych nejprve zjistila na internetu, jaké jsou možnosti, a ono už to běží. Podobný projekt už v Čechách existuje.

Čili pro ty, kdo ho neznáte, jen malinko přiblížím a jdu hned zkoumat, zda je něco podobného k dispozici i u nás v Německu.

To máte starší paní nebo pána, kteří nemají svá vnoučata po ruce. Někdy je nemají vůbec, ale už by je chtěli. A někdy je mají, ale jsou daleko. Nebo s nimi z nějakého důvodu nejsou v kontaktu.

A pak máte ty nukleární rodiny, o kterých jsem psala v příspěvku "Co je přirozené?".

Táta v práci, máma na rodičovské. Prarodiče buď už nejsou a nebo jsou z ruky. Nebo z nějakého důvodu nejsou s vnoučaty v kontaktu. Třeba jsou nemocní. Nebo se intenzivně starají o vnoučata od svého dalšího dítěte. 

Každopádně ta máma, co je doma, se buď trochu intelektuálně nudí (a nebaví ji stále dokola ty samé hry a otázky) a nebo dře jako kůň, aby udržela svou domácnost v útulném stavu. A chybí jí lidi. Nebo všechno dohromady.

A teď si představte, že ta máma, která hledá babičku/dědu, by se mohla nějak zkontaktovat s babičkou (nebo dědou), kteří hledají vnoučata.

To by mě nadchlo. Ta platforma. Abych nemusela podávat inzerát do místních novin nebo na nástěnku v supermarketu. A přesto bych měla možnost najít někoho lokálně blízkého a zkusit se s ním občas sejít. Žádné riziko, že bych cizímu člověku šupla děti na hlídání a nechala mu je dvě hodiny na krku. Prostě obyčejně, já spolu s dětmi a potenciální adoptivní babička na kafíčko a koláč.

Vím, že to může být docela těžké. Aby se našli dva lidé, u kterých zafunguje "chemie". Ale je to podle mě možné, i na malé obci na venkově. Když se mohou seznámit v tom velikém světě dva životní partneři, kteří si vyhovují, s náhradní babičkou nebo dědou by to mohlo vyjít zrovna tak. Potom je samozřejmě potřeba investovat do toho vztahu ČAS a ENERGII, ale to už bych uměla :-)

Moji rodiče jsou ještě živi, zdrávi, ale v důsledku toho, že jsme se odstěhovali, jsou daleko.

Zatím byla moje priorita, aby s nimi byly děti hodně v kontaktu.

Proto tolik pendluju, dokud to jde a děti nejsou školou povinné.

Babi a děda také jezdí k nám.

Ale poté co u nás oba chytli od dětí bacila a absolvovali si nepěkný zážitek nemoci v zahraničí, obávám se, že je to od další návštěvy trošku odradilo. Respektive, mohli by z ní mít (právem) příště strach. A taky je to dojíždění může časem začít zmáhat, že?

Proto bych ráda našla někoho v předstihu. Abychom měli možnost se lépe poznat. 

Jediné, co se mi na tom českém projektu nepozdává, je cena za zprostředkování.

Vím, že když rodina hledá au-pair, také za to platí agentuře (a nebo si podává inzerát na své vlastní triko a riziko). I ta au-pair je přes agenturu chráněná, aby mohla z rodiny odjet, kdyby na ní byli oškliví. Ale tam se přece jedná o pracovní vztah na finanční bázi.

Zatímco já bych si představovala, že tohle bude vztah na bázi srdce.

Za to prostě nehodlám platit nějaké agentuře, aby mi vyhledávala babičku podle dotazníku. A testovala ji na "způsobilost péče o dítě". A nutila k "prokázání bezvadného zdravotního stavu" (babičku??! To by pak byla superchůva. Ale tu já nehledám. Hledám hodnou starší paní/pána k občasným vzájemným návštěvám s našimi dětmi.) Dorazila mě věta: "Garantujeme možnost výměny po dobu dvou měsíců od seznámení."

Hergot, lidi nejsou panáčci v krabičce!

Když chcete vztah, vždycky přece trošku riskujete, že vás někdo zraní nebo zklame. Absolutní záruky ve vztazích prostě nejsou a snaha si je zajistit podle mého názoru tu lidskost v nich dost sterilizuje.

Takže do tohoto projektu bych prostě v Čechách nešla. To bych radši podala inzerát.

Ale třeba v Německu vypadne něco zajímavějšího. A když ne, tak takovou platformu založím ;-)

Díky,

Š.