O zkrocení chaosu a rozpadu úkolů na subatomy

Přátelé,
po teoretických článcích tu mám jeden praktický tip, jak se šikovněji vypořádat z chaosem v domácnosti (a některými tzv. "nikdy nedokončenými plány").

Jsem expert v tom, jak se zaměstnat až do naprostého vyčerpání.

Když mi náhodou vznikne volná hodina, rozhodnu se jí naplno využít. Zadám si úklid doma (nejméně celého bytu, raději i sklepa), uvaření večeře (a oběda na druhý den). Pustím se do nějakého úkolu, který se vlivem denních povinností stále odsouvá.

Jenže vždycky si nastavím víc plánů než se dá realizovat. O hodně víc. Ve výsledku začnu splašeně pobíhat sem tam a dělat všechno naráz. Což jak uznáte, není příliš efektivní. Čas mi samozřejmě tak nějak uteče, aniž by se mi cokoliv naplánovaného podařilo uspokojivě dokončit. Výsledkem jsou věci udělané napůl, zklamání a pocity selhání, že jsem to nezvládla.

Je to pitomost.

Zvládnout se to nedalo, nikoliv proto, že bych byla neschopná pracovat rychleji. Ale protože jsem nebyla schopná ZPOMALIT. Vybrat si jen něco.

Zajímavé je, že už jsem to zažila tolikrát a přesto, jako bych se nedokázala poučit. Jako bych neměla dost silnou vůli, hlídat se, aby se mi to příště povedlo líp.

Jak jsem zjistila, spousta lidí se denně potýká s tímtéž a také neví, jak z toho ven. Přátelé, je to prý normální, neboť se jedná o hluboko uložené vzorce.

Ale dá se to změnit. Jenom ne okamžitě. Je to otázka uvědomění. Vypnout autopilota a sednout si za volant osobně.

Rozhodla jsem se to tedy změnit. Přestat skučet a zoufat si, že "se mi to ZASE nějak vymklo". Neděje SE to samo. Ve skutečnosti jsem to byla JÁ, kdo si vymyslel tolik úkolů a byl to MŮJ nereálný odhad, když jsem se domnívala, že to lze zvládnout. Nešlo.

Jak to tedy udělat lépe?

Vyhradila jsem si celý večer (poté co děti usnuly - ano, vzdala jsem se té volné chvíle, která jinak také nesmírně snadno proteče prsty při bezcílném pročítání Facebooku) na to, abych si nakreslila mapu úkolů, které mě napadají, když se doma podívám kolem sebe.

(Ve skutečnosti jsem tím strávila NĚKOLIK večerů, protože jsem megaloman a když se do něčeho nadchnu, chci obsáhnout vše, co je na dosah ;-)

Diagram vypadá asi takhle:

Zjistila jsem, že na okraji diagramu se nacházejí zcela KONKRÉTNÍ úkoly, tak JEDNODUCHÉ, že je dokáže pochopit i můj ani ne dvouletý syn.

Například: vyhodit uschlé bylinky z parapetu. Srovnat koření, ve kterém je chaos. Nebo prodat mikrovlnku.

Nedá se na tom nic splést.

Hned je patrný výsledek.

Některé úkoly jsou komplexnější, ale abych mohla odhadnout potřebnou časovou náročnost, musím je opět rozepsat do konkrétních kroků. Jako recept pro začínající kuchaře. 

Úkol "ušít povlak na polštář" se tak rozpadne do několika dní (pokud tedy nešijete již od dětství a nemáte v tom značnou praxi). 

Dále je diagram báječný v tom, že lze barevně znázornit, které úkoly jsou již vyřešené (totožnou přitažlivost mají odškrtnuté fajfčičky na libovolném seznamu).

Takže, když vím, CO musím vše udělat, abych zredukovala chaos v jedné místnosti v bytě, můžu se do toho pustit.

Ale pozor!

Je potřeba si uvědomit (nebo natvrdo napsat velkým písmem), že hlavní terapeutický efekt tohoto postupu spočívá v tom, že se během dne omezíte na splnění POUZE JEDNOHO z odhalených úkolů. Nebudete uklízet celý byt (pokud nemáte k dispozici celý den času a fůru energie), ale každý den si vybrete jen jednu věc. (Tedy tu ze seznamu. Protože k ní se vám stejně nahrne asi tak tuna rutinních záležitostí.) Jedna věc se vám podaří. DÁ se to zvládnout.

Čili ten posun se bude dít POMALU, krůček po krůčku. Jako když roste strom. Neviditelné pokroky každý den. Ale bude se dít! A to je novinka. Nebudete zmateně pobíhat. Nebudete si zoufat. Prostě ji vyřešíte. A máte VOLNO!

Nejprve vás budou svrbět prsty. Budete toho chtít udělat víc. Když vám zbyl čas... "Za to" si slíbíte dát oraz druhý den a válet se nepřetržitě na gauči. Jenže je potřeba si poctivě přiznat, že se válet neumíte, jelikož neumíte ani odpočívat. Když dneska splním víc než jeden úkol, garantuju vám (těm co jsou v tomto jako já), že si tam zítra přidáte další tři. A pozítří pět. A budete tam, kde jste byli. Unavení, přetížení a zklamaní sami ze sebe. To je ale škoda. Jelikož každý jsme hrozně moc důležití (zvláště my ženy, je potřeba si to připustit, jsme nepostradatelné pro chod rodiny). A když budeme dlouhodobě přetížené, načež se zhroutíme, budeme rodině úplně k ničemu.

Proto oprvadu vážně - NESMÍTE dne udělat víc než jeden úkol ze seznamu. Aspoň po dobu 30 dní. Ani o chlup méně. Jinak své sebeřízení neudržíte a hlava vám zase přepne na autopilota.

Jak dlouho vám trvalo naučit se chodit? A mluvit? Obrovské úkoly. Za kratší čas než měsíc to patrně nebylo. Spíš delší.

A teď se také učite něco velkého. Vnímat své reálné možnosti, nenakládat si nesplnitelné hromady práce a pak netrpět pocitem neschopnosti. Učíte se udělat JEN to, co zvládnete. A pak se z toho radovat a pochválit se.

Teprve opakováním velmi často si v mozku vytvoříte "brázdu" (což je hezké přirovnání Marka Hermana), která urychlí a usnadní váš průjezd danou činností. Ale už budete umět poznat, kdy vám dochází benzín nebo se přehřívá motor. A budete se umět zastavit.

No, není to krása?

P.S.: Pro hnidopichy, kteří si myslí, že mají zatím svou pracovitost pod kontrolou a mohou tedy udělat o kousek víc práce než radím - ne, při tomto postupu nedojde k tomu, že domácnost bude zavalena nepořádkem a vy budete nečinně přihlížet. A ne, to aby bylo doma už dneska perfektně čisto NENÍ důležitější než to, abyste žili dlouhodobě vyváženě a dbali i na své dobití baterek. Opravdu!

Díky!

Š.