21 týdnů, během nichž zkusím něco nového (něco starého a něco modrého)

Přátelé,

To byl jen žert, s tím modrým...

Já se už vdávat neplánuju, na to jsou v mém okolí jiní adepti... (Že? Ať si to laskavě vezme osobně každý, koho se to týká...).

Rozhodla jsem se využít tu dobu, co mi zhruba ještě zbývá na mateřské.

Nikoliv na pláč a zbytečné obavy z budoucnosti.

Ani na nalezení ideálního komplexního řešení, které mi pak bude vyhovovat do konce života (ano, je to absolutní nesmysl. A přesto o něm občas sním - kdo zná Stopařova průvodce po galaxii, porozumí, že hledám svých 42).

Hodlám dělat prostě něco zajímavějšího než se pořád něčím trápit. Rozhodla jsem se tedy krok po kroku (a někdy naráz) zkusit řešit jednotlivé oblasti, které mě "pálí".

Nehodlám si z toho ovšem udělat svazující předsevzetí. Chtěla bych, aby to bylo něco na způsob "úlev z klobouku". Žádné plány, laťky a úkoly. Jen tipy a nápady, co bych mohla dělat, aby mi to tu celé nějak líp šlo. Nové zkušenosti. Občas nějaké překonání strachu. Nepozorovatelný růst.

Tak jako když jsem vám popisovala, co bych udělala, kdybych neměla strach. A pak jsem si řekla "do toho" a jednu věc jsem hned udělala (zorganizovala tu naší nešťastnou první dětskou návštěvu, jestli si pamatujete).

Ani nad tím nechci moc bádat. Protože, přátelé, jediná možnost, jak něco udělat, vždycky byla začít NĚCO DĚLAT.

Líbí se mi jedna montessori myšlenka, tzv. "senzitivních období", kdy se dítě naučí některé věci snadno. Myslím, že se týká i dospělých. Někdy je prostě příhodný čas, už na nic nečekat a skočit do něčeho po hlavě. Akorát člověk tu a tam musí na vteřinu zadržet dech.

V dalších příspěvcích seriálu "21 týdnů" se tedy se mnou můžete mrknout, jaké mám možnosti. 

Já je otestuju a uvidím. Když to nebude ono, nedělá mi problém daný nápad opustit (začínat pro mě vždy bylo snazší než pokračovat nebo chraň pánbu dokončovat ;-).

Proč 21 týdnů?

Přátelé, tak jako naše svatební datum bylo důmyslně sestavené z násobků a podílů našich dat narození, je i následující období složitým konstruktem :-)

Na mateřské (do doby než nastoupí mrňous do školky) mi zbývá právě rok (52) a 21 týdnů. Rok zatím zanedbáme, ten se bude vyvíjet až od toho, jak dopadne fáze brainstormingu (na co vůbec přijdu) a pokusů (ty nápady uskutečnit), neboli jaký bude poměr očekávání a zklamání během těch prvních 21 týdnů...

Shodou okolností je dnes 21.3. (první jarní den, kdy oficiálně "něco nového" začíná; já totiž počítám rok od jara). No dobře, není to tak úplná shoda okolností, tento příspěvek jsem měla už asi 10 dní rozepsaný a počkala jsem si na dnešek (a když tak koukám na hodinky, mám co dělat, abych to stihla... :-).

Zároveň má náš mrňous dnes měsíčniny (naštěstí mu tedy není 21 měsíců, to už by mi nevyšlo :-) a právě dnes pochopil, že "mlíčko v noci spí".

Takže i já začnu dneska.

A... 21 + 21 je... 42! Cha!

Tak nazdar!

Š.