Rodičovská schůzka

Přátelé,

Mám nový kulturní šok.

Školka, kam chodí naše Sýkorka, se chystá na třídenní zájezd. Na toto téma byla svolána rodičovská schůzka.

Za dobu, co tu jsme, už jsem si zvykla na vstřícný přístup "vychovatelek", na vysvětlování všeho, na to, že nějak automaticky všichni vnímají, že máme jako cizinci ztíženou situaci.

Ale dosud jsem si nezvykla na jejich (řekla bych silné) úzkosti.

Představuju si, že u nás v Čechách by podobná schůzka probíhala asi tak, že by se sdělilo, kdy se jede a kam a kolik to bude stát (ale neměla jsem osobní čest, tak mě když tak opravte).

Zde trvala dvě hodiny a naprosto do nejmenších detailů rozebrala celý program. Aby nikdo z rodičů neměl žádnou obavu. A ještě podrobněji celý seznam, co mají dětem zabalit s sebou.

Kde budou stát kufry před nástupem do autobusu.

Proč děti NEbudou během dvouhodinové cesty pít (protože když jeden vyrazí na záchod, tak všichni vyrazí na záchod).

Kdy bude svačina a co k ní bude (tři druhy ovoce/zeleniny, pro případ, že by všichni nemohli jíst jablka).

Jak velký plyšák do autobusu je vhodný a proč není vhodné dávat autíčko (neplní funkci utěšovatele stesku).

Jak proběhne ubytování (děti budou mít speciální nálepky na kufr, které si předtím samy ve školce vyrobí, aby se poznaly kufry každé ze tří skupin. Úplně nahoře v kufru bude žlutý seznam věcí v kufru, který se okamžitě nalepí každému dítěti na skříňku).

Jak jsou děti rozdělené na pokoje (v každém pokoji spí 4-6 dětí a 1 dospělý, děti spí na palandách, je nezbytně nutné napsat do dotazníku, který jsme dostali k vyplnění, zda je dítě zvyklé spát nahoře na palandě nebo ne).

Proč nemají mít crocsy jako přezůvky (špatně se v nich chodí ze schodů, což budou dělat denně i víckrát).

Proč nemají dostat s sebou žádné nové oblečení (dítě si ho obvykle ještě nepamatuje a při záměně ho nepozná, nemluvě o tom, že jedou řádit na pláž a hřiště nikoliv na módní přehlídku).

Atd.

Nejvíc mě ovšem zaujalo, že pokud dítě užívá nějaké léky, musí mít na tuto cestu dávkování předepsané lékařem. Včetně kapek do nosu při rýmě.

Obecně jsem zaznamenala obrovskou úzkost školky (a jejích zástupců) ze zranění dětí.

Kupříkladu včera ráno.

Sedím zase (jako obvykle) v hale a koukám, kde co lítá.

Naše obě děti skáčou přes matrace.

Dozor to bere tak, že dokud je matka přítomná, žádné pády se neřeší (ale myslím, že na mě i tak pohlížejí trochu nechápavě, že je neřeším ani já).

Ovšem když tam běží dítě, které již maminku přítomnou nemá... Zakopne, upadne a (zlehka) se ťukne čelem o zem. Ani nebrečí.

Dozor okamžitě letí pro žínku, chladivý gelový polštářek a hlasí jiné vychovatelce "Kopf" (hlava). A vychovatelka s děsem "ó né". Dítě odvolají z herny a připlácnou mu žínku na čelo, načež ho jdou usadit k nějaké klidné aktivitě.

Myslím, že finanční odpovědnost za škodu (nebo ublížení na zdraví) je tu asi obrovská. Sice každá školka je tu pojištěná (a obecně naprosto všichni jsou tu pojištění), ale i tak, evidentně jim to nahání hrůzu.

To mi vrtá nesmírně hlavou.

A je vidět, jak jsem v tomto opravdu kulturně úplně jinde.

Nebo jen osobně?

Vždy jsem to brala, že když se chce člověk v životě něco naučit a pobavit, tak se na nějakou bouli nedá hledět. Ale musím na to zejména myslet, abych byla teochu obezřetnější, až k nám zase přijde nějaké cizí dítě a bude mít sklony skákat u nás doma po matracích (jinak častá kratochvíle našich dětí).

Díky,

Š.