Co mě pálí?

Přátelé, 

konečně se snad dostaneme k tomu, co já vlastně pořád řeším (nebo v budoucnu řešit chci).

Neboli, co bude obsahem jednotlivých epizod seriálu 21 týdnů?

Já jsem si vám totiž docela dlouho myslela, že lze postupně zaběhnout svůj život do takového stereotypu, až úplně přestane generovat problémy a stresující minutky a začne prostě jen hladce běžet. A ponese ovoce. Ale ukázalo se to jako pěkná koňská úvaha.

Život jaksi nemá ve zvyku naklást sumu překážek a když je zdoláte, tak už vás nechá "a žili šťastně až do smrti". Pančto překážky vám "život" neklade, ale jsou jeho přirozenou součástí, a jejich překonávání zase součástí vašeho růstu a vývoje.

Snad už jsem si to opravdu uvědomila a můžu je tedy průběžně odhalovat, zdolávat a radovat se z toho. A pak zase nacházet nové a z toho propadat trudomyslnosti :-)

Čili. Jaké věci mě to v životě pálí a co mi vlastně chybí?

1) jsem na mateřské, v jiné zemi, nemám na dosah svou celou rodinu a známé, čili mi někdy bývá docela smutno (potřebuju lidi, komunikaci, kontakt)

2) neumím německy tak, abych snadno překonala jazykovou bariéru

- jasně, na vyřízení praktických záležitostí to stačí, ale na rozvinutí obstojné konverzace je prostě potřeba dát dohromady víc než pár vět (potřebuju němčinu)

3) přepadá mě strach z budoucnosti - jak tady budeme fungovat dál; jestli si tu najdu nějakou práci; jak to skloubím s "péčí" o zbytek rodiny v Čechách (potřebuju uklidnit a pak něco zkusit, opakovat a nabírat  jistotu)

4) někdy, když se mám celé dny věnovat "jen" dětem nebo domácnosti, mám nedostatek intelktuální stimulace (potřebuju dospělácké podněty)

5) jindy mi naopak přijde, že mám práce nad hlavu a nevím, jak to všechno zvládnu. Nejsou lidi. Pak odkládám "povinnosti", toužím po "nicnemusení" nebo jsem nerudná, protože jsem unavená (potřebuju pomoc, někdy jen psychicky podpořit a nejčastěji to jen ze sebe vysypat, ale nemám na terapeuta ;-))

6) taky mám občas dojem, že mé rodičovské kompetence mají stále jisté rezervy, mé profesní kompetence mají přímo díry a k tomu nejsem příliš kreativní na poli různého domácího tvoření. 

Tudíž občas mi chybí pocit (a hlasitý jásot okolí), že dělám něco výjimečného, co nikdo jiný nedokáže - ty "obyčejné" věci, které zvládá většina maminek, mé sebemínění nepozdvihnou, i když si je moje rodina uvědomuje a oceňuje (potřebuju polechtat ego :-)

7) chybí mi pes - pronajímatelé ho nechtějí v bytě (potřebuju psa).

Ovšem za určitých podmínek (když mám dost jiných kontaktů, podnětů a fůru práce) mě to nepálí zas tak moc (protože bez psa máme přece jen o několik starostí méně, zejména při plánování cesty do Čech)

8) ráda vařím, ale nejsem zase tak invenční a někdy mi docházejí nápady nebo energie (potřebuju inspiraci a motivaci)

9) pocházím z rodiny, která má strašně věcí, nemá v ničem systém a nepamatuje si, kam co dala - já mám opravdu ráda systémy, ale když ho chci "dlouhodobě" udržet, musím ho nejprve opravdu dobře vymyslet (to potřebuju, a na vymýšlení potřebuju možnost se soustředit a chvilku času)

10) navíc dlouhodobě nemám ráda jednotvárnost, nerada jím několik dní po sobě to samé, nerada chodím každý den na totéž hřiště, toutéž cestou na procházku - naopak mám ráda nečekané podněty, rozhodnutí z minuty na minutu (potřebuju překvapení a možnost dělat změny)

11) jsem typ, který preferuje pestrost před dokonalostí na jedné rovině - nechci jenom uklízet, jenom vařit, jenom si hrát, učit se intenzivně německy, ale ani jenom psát blog (potřebuju kousek od všeho výše uvedeného - určitou vyváženost)

Ha ha, asi se mi smějete, že jsem naivní.

Že to nikdo nemá.

Na co že si to jako stěžuju? Tytéž problémy že trápí půlku společnosti.

Přátelé, podstatná věc, co musíte vědět. 

Nepíšu to sem proto, aby mě někdo litoval. Já se taky nelituju. 

Vím, že v takové situaci se nachází celá spousta maminek. No právě. Není to ukrutné?

Já si samozřejmě nemyslím, že můžu dosáhnout všeho naráz. Možná ani všeho postupně. Ale to nevadí. 

Píšu to sem, abych to dostala z podvědomí (které si také nějaké řešení nebo kompenzace hledá, když vnímá, že mu něco chybí) do vědomí. A třeba na něco zajímavého přišla.

A možná tím i někoho dalšího inspirovala.

Co z toho plyne, neboli jak bych to chtěla řešit? To si rozebereme v jednotlivých epizodách.

Díky, že sledujete mou cestu!

Š.